Překlady idiomů patří mezi časté překladatelské oříšky. Nelze je překládat doslovně, naopak je vždy potřeba najít v daném jazyce odpovídající ekvivalent.
Některá ustálená slovní spojení obsahují označení národů: například v češtině říkáme o něčem neznámém nebo nesrozumitelném, že je to pro nás „španělská vesnice“. Pro Němce mají kupodivu stejný význam „české vesnice“ (böhmische Dörfer). Toto spojení se v Německu začalo používat v 17. století. Není úplně jasné proč – možná pro ně byly nepochopitelné názvy českých vesnic, nebo se o to zasloužila třicetiletá válka, během které mnoho českých vesnic beze stopy zmizelo, a toto spojení se tak stalo synonymem něčeho neexistujícího, neznámého. Ještě o trochu dříve se v Německu začalo říkat o něčem, co je cizí, nepochopitelné a směšné, že je to španělské. Podle Slovníku české frazeologie a idiomatiky souvisí spojení se Španělskem s dobovým odporem ke španělským mravům a zvykům, které na německém území zaváděl Karel V., původem Španěl. Johann Wolfgang Goethe, který Čechy často navštěvoval a české vesnice tak pro něj nic záhadného nepředstavovaly, později úsloví české vesnice (jako označení pro něco neznámého) a slovo španělský (ve významu nepochopitelný) zkřížil. Básníkovo spojení „španělská vesnice“ se ujalo, a to hlavně v Čechách; v Německu se dosud používá „böhmische Dörfer“. (Michal Novotný pro Český rozhlas)
Slovo „český“ v podobném významu zdomácnělo i v polštině, i když za úplně jiných okolností, konkrétně ve spojení „český film“. Po druhé světové válce se totiž v polských kinech promítala česká komedie Nikdo nic neví a tento film se stal tak úspěšným a oblíbeným, že krátce nato věta „nikdo nic neví neboli český film“ (czeski film – nikt nic nie wie) zlidověla a stala se součástí polského slovníku. (Zbigniew Czendlik pro Orlický deník)
Angličané pro změnu o něčem neznámém a nesrozumitelném říkají, že je to pro ně řečtina (it’s [all] Greek to me). To má nejspíš původ ve středověku. Tehdy se mezi mnichy, kteří opisovali latinské texty a občas mezi nimi narazili na nějaký řecký, používala latinská fráze „Graecum est, non legitur = Je to řecky, proto to nemohu přečíst“. Do angličtiny ji pak pravděpodobně zavedl William Shakespeare, když ji použil ve své hře Julius Caesar.
Řekové by zase řekli, že je to pro ně čínština. A stejně tak to vidí i Španělé.
Více ekvivalentů naší „španělské vesnice“ najdete zde.