Noemi Wagnerová z Maďarska začala tlumočit už jako dítě. Když se její rodina přestěhovala do Prahy, naučila se rychle česky a tlumočila rodičům. To vedlo ke vtipným chvílím, protože devítileté dítě samozřejmě nemá takové sociální, jazykové ani kulturní povědomí jako profesionální tlumočník. Ale milovala ten pocit, když mohla předávat informace a spojovat tím lidi.
Další maďarská tlumočnice, Monika Bognarová, si užívala pocit, že může komunikovat s lidmi pomocí němčiny, kterou se v dětství naučila od svých příbuzných. Přesto pro ni tlumočení nebylo samozřejmou volbou – vystudovala totiž vysokou školu technického směru. Když ale dokončovala studium, velké politické změny v Maďarsku způsobily příliv zahraničních firem a anglicky v té době moc lidí neumělo. Monika po semestru stráveném ve Spojených státech angličtinu dobře ovládala a plat za tlumočení byl lákavý. Šla tedy na tlumočnickou školu. Pokud jste komunikativní a proklientští, práce tlumočníka může být pro vás ideální.
Tlumočníci, které vídáme na pódiích nebo kteří osobně zprostředkovávají komunikaci skupin, se jeví jako znalé, nezbytné články v důležitých situacích. A také jimi jsou. Tato role je staví do středu pozornosti jako odborníky s jakousi superschopností, ale otázce, zda má jejich práce v sobě nějaký půvab, se obě tlumočnice zasmály. Shodly se, že nejlepší a nejkouzelnější je, když se jejich mysl dostane do stavu, kdy překlad z jednoho jazyka do druhého probíhá téměř automaticky, bez hlubšího přemýšlení.
„Je to, jako kdyby se z vás stal robot,“ říká Noemi.
„Máte pocit, že dokážete cokoli,“ říká Monika. „Nemáte strach, prostě to plyne. Někdy tlumočím věci, o kterých si myslím, že bych jim za normálních okolností ani nerozuměla. Mám pocit, že kdybych seděla v publiku, asi bych to nechápala, a přesto to moje mysl přeložila.“
Musí se tlumočníci dostat do hlavy těch, pro které tlumočí? Pokud ano, může to být emocionálně náročné, možná i zneklidňující a rozhodně vyčerpávající.
„Přesně to vlastně děláte,“ říká Noemi. „Přizpůsobujete se myšlenkám daného člověka. Je to téměř, jako byste se museli stát tou osobou.“
Monika vysvětluje, že se během svého tlumočnického školení naučila, že existují tři situace, kdy má tlumočník právo vystoupit ze své role a trochu se distancovat od slov, která říká, tím, že změní způsob, jakým svůj překlad formuluje. Obvykle tlumočníci překládají a mluví v první osobě, jako by byli přímo hlasem tlumočené osoby. Ve třech výjimečných situacích však tlumočník může a pravděpodobně by měl přejít do perspektivy třetí osoby:
-
Když se dotyčný začne chovat nepřátelsky dokonce až násilnicky.
-
Když používá neslušný, vulgární či jinak nevhodný jazyk.
-
Když mluví o něčem z úhlu pohledu, který silně porušuje hodnoty tlumočníka.
Tlumočník může také pomoci tím, že požádá zúčastněné strany o vysvětlení. Pokud například osoba řekne vtip či použije tón, který by nemusel být pochopen, nebo jen tak mimochodem pronese nevhodnou poznámku, tlumočník se ho může zeptat, zda to chce určitě takto říct, anebo zda by to chtěl přeformulovat. Tlumočník také může druhé straně vysvětlit podstatu slov, místo aby je jednoduše předal – například vysvětlit, že se vypráví kulturně nepřeložitelný vtip.
„Častokrát ale tlumočím přesně to, co se říká,“ říká Noemi.
„Někdy si při tom všimnu, že se na mě lidé dívají divně,“ říká Monika. „Četla jsem, že tlumočníci, kteří tlumočili Donalda Trumpa, měli problémy, protože jeho vyjadřování je tak jednoduché, že si lidé mysleli, že jejich tlumočení je jen špatný překlad.“
Co je tedy důležitější, stoprocentní přesnost v každém okamžiku, anebo efektivní přísun informací s případnými rychlými úsudky tlumočníka ohledně vhodných formulací? Ať už je teoreticky nejsprávnější volba jakákoli, lze s jistotou říci, že zkušení tlumočníci si musí vypěstovat instinkt, jak řešit různé problémy, a rozhodovat se na základě svých sociálních dovedností při vyhodnocování situací. Hlavním cílem je přesnost v komunikaci, ale komunikace je složitá.
Monika si vzpomněla na noční můru z počátku své tlumočnické kariéry, kdy si uvědomila, že tlumočení není vždy snadné a při ohlédnutí zpátky vypadá, že by ji bývala mohla od její současné profesní dráhy odradit. Naštěstí se tak nestalo a dnes se tomu může zasmát – ale po své zkušenosti dodnes zdůrazňuje zásadní potřebu přípravy jako společného kroku tlumočníka s jeho klientem.
„Před lety mě požádali, abych tlumočila na tiskové konferenci, a já v podstatě neměla žádné informace ani představu, o čem ta konference vlastně bude. Ale myslela jsem si, že jsem tak dobrá tlumočnice, že to zvládnu. Bylo to v mém rodném jazyce, v maďarštině, ale bylo to tak rychlé a s takovým množstvím informací, že bych to nedokázala zopakovat ani ve svém jazyce, natož v překladu. Stála jsem tam jako zkoprnělá, řekla jen pár slov a hrozně jsem se styděla. Můj klient byl samozřejmě naštvaný, protože se z konference nedozvěděl vůbec nic.“
Běžné chyby při tlumočení nejsou nic neobvyklého a zkušený tlumočník se je snaží zvládnout s grácií, aniž by zpanikařil. Tlumočník může například plně pochopit kontext výroku až po několika větách nebo může mít problém slyšet hlas či rozumět hlasu konkrétní osoby, někdy i jen kvůli technice, například kvůli vadnému mikrofonu. V takových chvílích je zcela přijatelné, aby tlumočník doplnil komentář, položil otázku nebo nabídl alternativní překlad, jakmile si obsah ujasní. Pokud se vám stane, že nerozumíte, je důležité se obratem ozvat a požádat o vysvětlení.
Rady a osvědčené postupy pro práci s tlumočníkem stojí na zkušenostech ostřílených tlumočnic, jako jsou Noemi a Monika. Zde jsou 4 nejzákladnější:
-
Poskytněte tlumočníkovi podklady v dostatečném předstihu před akcí, nejlépe dříve než večer před ní, zejména připravené projevy, seznamy vlastních jmen a názvů a další známé podrobnosti o obsahu, které by tlumočníkovi mohly pomoci tlumočit rychle, přesně a bez stresu.
-
Nesměřujte svá slova na tlumočníka, ale mluvte přímo k tomu, s kým jednáte.
-
Je třeba mít na paměti, že od tlumočníka nelze očekávat, že by k diskusi přispíval svými názory, proto ho k tomu ani nevybízejte – tlumočník pouze tlumočí a jeho osobní zapojení je v rozporu s tlumočnickým protokolem a takováto situace mu pouze působí stres.
-
Pokud je to možné, udržujte diskusi v klidném tempu a dělejte pauzy a přestávky. Ať už je tlumočník jakkoli zkušený a pohotový, tlumočení vyžaduje vysokou míru soustředění a je vyčerpávající. Ideální rychlost je asi 100–110 slov za minutu, přičemž únava se dostaví většinou po zhruba 30 minutách intenzivního tlumočení.*
Noemi a Monika si již vybudovaly úspěšné kariéry, milují to, co dělají, a zatím se jim nestalo, že by litovaly cesty, na kterou se vydaly. Obě však mají představy o vysněné práci, ve kterou doufají.
„Chtěla bych tlumočit na velkých konferencích týkajících se psychologie či homeopatie,“ říká Noemi. „Mám titul z obou těchto oborů, takže hodně překládám a tlumočím pro webináře, ale ráda bych tlumočila i pro konference naživo.“
Monika, která je zároveň lektorkou jógy, říká: „Ráda bych tlumočila něco z oblasti duchovna, například pro slavného duchovního vůdce, řečníka, mistra, který přijede učit do Maďarska.“
K tomu, aby se člověk stal skvělým tlumočníkem, jsou zapotřebí odvaha, inteligence, mentální flexibilita a znalost jazyků a kultur. Je to náročné zaměstnání, které vyžaduje hodně sil a také když tlumočník otevře ústa, aby tlumočil přesně to, co má. Přesto je na této práci evidentně něco, díky čemu si lidé jako Noemi a Monika udržují nadšení pro své povolání navzdory výzvám a stresu, které jsou s tlumočením spojeny. I když to znamená, že po návratu domů i při odpočinku neustále automaticky tlumočí hlasy v rádiu a televizi a sní v cizích jazycích.
Skřivánek pro své klienty hledá, prověřuje a přiděluje jim jen ty nejlepší odborníky a naše zakázky sahají od osobních cest napříč cizími zeměmi přes tlumočení v soudní síni až po konference OSN.